Těpluška
V letech 1918–1920 působili Čechoslováci převážně v blízkosti Transsibiřské magistrály, proto se jejich nejčastějším domovem stala tzv. těpluška. Jedná se o nákladní vagony, které se po „zateplení“ používaly k dopravě vojska. Vylepšeny byly o dvojitou podlahu, zdvojené stěny a případně i o kamna. Ruská armáda tyto vagony používala buď k přepravě 8 koní, 40 vojáků či k přesunu jiného vojenského materiálu.
Původní krytý nákladní vůz nesl označení NTV 1892 a v běžném provozu byl až do osmdesátých let dvacátého století.
Legionáři se s těmito vozy setkávali již od začátku války během přesunu na frontu a při dalších transportech. Vlastní vagony Čechoslováci získali až během ústupu z Ukrajiny na počátku roku 1918, kdy je dostávali k dispozici od, tehdy ještě spřátelené, bolševické vlády. Samotné navagonování vojska bylo většinou prováděno v okolí železničního uzlu Bachmač, který v té době Čechoslováci spolu s bolševiky hájili proti německé armádě.
Čechoslováci, kteří v těpluškách bydleli po 12–20 mužích, je přijali za svůj druhý domov a sami usilovali o jejich zútulnění. A to jak po praktické stránce, kdy byly vagony provizorně zateplovány, byly k nim instalovány schůdky, dveře atd., tak po stránce estetické, kdy zejména vnější stěny vagonů bývaly různě zdobeny, zejména pak výjevy z české a slovenské historie. Celkem disponovalo čs. vojsko na Rusi 531 osobními a 10 287 nákladními vozy, které byly uspořádány ve 259 vlacích. V průměru měl jeden čs. ešelon kolem 40 vagonů, z nichž velkou část tvořily těplušky, ale i nejrůznější podpůrné části umístěné přímo ve vagonech.