KROUTIL Josef *10.3.1879

Josef Kroutil se narodil 10. března 1879 do sedlácké rodiny v Koválovicích (u Tištína, na Hané, tehdy okr. Přerov). Po vystudování třebíčského gymnázia úředničil u císařských drah v Třemešné u Krnova, kde se také šťastně oženil s místní německou rodačkou Adelheid Krentschker. Začátkem světové války nastoupil na východní frontu, kde v Sauči padl do ruského zajetí. Po smrti rakouského císaře Františka Josefa I. vstoupil dne 18. července 1917 jako poručík mezi české „dobrovolce“, později nazývané legie. Za své věrné služby byl postupně povyšován a oceňován (celkem 17 různých vyznamenání). Stal se jedním z hrdinů bitvy u Bachmače, účastnil se bitev v Penze, Bezenčuku, Buzuluku atd. Josef Kroutil byl blízkým spolupracovníkem francouzského generála Janina, zmocněnce čs. vlády a při známé transsibiřské anabázi se stal dočasným velitelem města Omsk. V dubnu 1920 velel největšímu transportu legionářů domů – loď S. S. America připravila domů téměř 6,5 tisíce osob. Sám v té době velel 4. československému střeleckému pluku Prokopa Holého, který tak bezpečně přivedl zpět do vlasti. Ve své zemi se zapojil do budování nové armády a se 4. pěším plukem nastoupil k posádce v Hradci Králové. V roce 1921 byl jmenován velitelem 6. hanáckého pluku v Olomouci a povýšen do hodnosti plukovníka. Na přelomu let 1922/23 velel 15. pěší brigádě v Opavě a v letech 1923 – 1929 se stal velitelem 13. pěší brigády v Olomouci. V roce 1928 jej prezident republiky T. G. Masaryk jmenoval brigádním generálem. V letech 1929 - 1931 velel 8. divizi v Opavě, do roku 1934 se stal jejím velitelem v Hranicích. Generálové Wojciechowski a Krejčí tehdy napsali k jeho kvalifikačnímu hodnocení: „Rozvážný, dobromyslný, otevřené povahy, těší se všeobecné oblibě. To přispívá k tomu, že u 8. divize v Opavě jsou sotva výjimky v kamarádských vztazích mezi nadřízenými a podřízenými, aniž by to bylo v neprospěch služby.“ Ve všech místech svého působení se zapojoval do místního společenského života a byl mezi lidmi oblíben. Za vrchol jeho vojenské služby je možné považovat 13. červenec 1933, kdy byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti divizního generála. Náčelník hlavního štábu branné moci generál Ludvík Krejčí ho tehdy pochválil slovy: „Dobrý divizní generál. Pokud to jeho zdravotní stav dovolí, bere se v úvahu pro velení armády.“ Snad i proto s ním bylo v roce 1934 zahájeno kvalifikační řízení kvůli možnému povýšení do hodnosti armádního generála. Po úspěšném absolvování přípravy se však dostavily zdravotní potíže a musel následovat nástup na zdravotní dovolenou. Zdraví se však nelepšilo, takže 1. prosince 1935 odešel do výslužby. Zanedlouho na to (22. ledna 1936) v Opavě ve věku nedožitých 57 let umírá. Pohřební obřady se uskutečnili jak v jeho milované Opavě, tak i v rodných Koválovicích, kde byl za účasti 7 000 smutečních hostů uložen do rodinného hrobu. S „tátou“ Kroutilem, jak mu mnozí s oblibou říkali, se kromě rodiny přišli rozloučit státní i regionální osobnosti tehdejšího vojenského i společenského života, ale i mnoho vojáků, kamarádů a bratrů legionářů. Spolu s manželkou Adelheid vychovali tři děti: Karla, Helenu a Alžbětu (Elzu). V červenci roku 1946 byla generálova pozůstalá rodina odsunuta do Německa, kde jeho přímí potomci žijí dodnes. Jen z účastníků smutečního rozloučení pronesl tato slova: „Bylo jedno, zda to byl civilista, vážená osoba nebo člověk z ulice, Němec nebo Čech – všechny rozdíly byly tentokrát odloženy nebo přinejmenším vedlejší. Společně byly nyní jejich myšlenky zaměřeny na neobyčejně populárního druha, spoluobčana a příbuzného, v němž všichni spatřovali a cítili svého „papá Kroutila“. (Autor: František Kroutil, Telnice)

ČÍST DÁLE...